27. ledna 2013 v 19:43 | Ornell*
|
" Ahoj, jmenuji se Lina a na webu jsem už skoro 2 měsíce, což je na mě úspěch, tak jsem chtěla poděkovat všem čtenářům, kteří jste četli ménedokonalé články a byli jste na mě hodní s kritikou, dnes je 3. duben a ve škole zase nuda.. Musím jít na hodinu, mějte se, Lina.", dopsala jsem a hodila si telefon do tašky. Jakmile jsem vystoupila z autobusu, tajmeně se porozhlédla okolo sebe a šla jsem do školy. Byl to normální den, jako každý jiný. Do prázdnin zbývali 2 měsíce a proto všichni doháněli známky. Šla jsem svižným krokem ke skřínce, tam na mě čekala Magda.
"Čau.", řekla Magda a začala se usmívat.
"Ahoj..", odpověděla jsem né tak optimisticky Lina, " Proč se tak culíš?"
"Protože dneska jdeme na basket, nezapomněla si na to, že né?", podívala se na mě, jako kdyby ji to nepřekvapilo," ..ale Lino, slíbila jsi mi to.. "
" Promiň, udělám si čas, přece bych si to nenechala ujít..", odvětila jsem a usmála se.
" Super, uvidíme se na těláku, teď mám matiku, ty?"
" Bižuli. Asi zase pitvu, prej nám donese vosy."
" ÚůÚů, užij si to, musím letět, tak pak..", odpověděla a bleskově letěla pryč. Já jsem si jenom oddechla a pomalu uvolněně otevřela skřínku, vyndala si učebnice a sadu na pitvání (pinzetu, jehlu, nožík a špejle). Porozhlédla jsem se, jestli mě nikdo nevidí. Z tašky jsem vyšmátrala mobil a napsala svoje pocity na web. Koutky mi cukali štěstím, protože teď jsem byla ve svých nejlepších dnech. Na web chodilo stále více lidí a ve škole se celekm dařilo. Za chvíli bude konec primy a já jsem si splnila všechny své povinnosti.
Začalo zvonit. Ve spěchu jsem uložila článek a hodila mobil do tašky. Zamkla jsem si skřínku a běžela do laboratoře. Jako vždy, učitel přišel až o 15 minut pozdě a začal nám kázat, co dnes budeme dělat.
" Přinesl jsem vosy a pro silnější žaludky kobylky. Jakmile si uděláte zápisky, přijdete si pro jednu vosu a podložní víko. Chci, abyste udělali důkladný rozbor křídel, takže to dělejte ve dvojicích, nechci, aby sme to tu museli pak po někom uklízet, takže se prostřídejte. Kdo bude mít rozbor křídel, tak si vezme kobylku a udělá rozbor pod mikroskopem. Do pomůcek si napište normální věci jako mikroskop, pitvací sadu a příslušenství..", jakmile domluvil, otočil se zpět ke svému kabynetu a nechal otevřené dveře. Když se vrátil, přinesl sešity a začal nás třídit do dvojic," ... Tak, Beran pujde s Čermákovou, Fondová s Grinwaldovou, Hliník s Ilšekovou, Julčová s Kamrlovou, Kučera s Lopuškovou, Matyáš s Pondělkovou,..",začal říkat jména až dopadl na mě, já jsem měla být s Milošem. Říkala jsem si, že to snad není možné, vždycky to vyjde na mě a na Miloše. Miloš je můj dobrej kamarád, ale vždycky se mě snaží nabalovat.
" Ahoj, tak jsme prej spolu..", nahodil Miloš úsměv a snaži se na mě zamrkat očima.
" Jo.. Ale jeslti chceš, tak to udělám sama.. Nemusíš to dělat jestli to nechceš..", snažila jsem se ho odbýt ale nějak se mi to nevedlo.
" Ale né, to bude super.. Těším se, tak, s čím začneme?
"Myslím, že tímhle.", odpověděla jsem a ukázala na pravé křídlo.
"Super, chceš ty, nebo já?"
"V pohodě, já to udělám..", snažila jsem se, abych ho od sebe dostala.
Celý zbytek hodiny jsme pak pozorovali vosí křídlo. Nebylo to zrovna moje nejoblíbenější pitvací hodina, ale musela jsem to vydržet. Do zvonění zbývalo ještě dvacet minut a já myslela, jak vše napíšu na web.
" A co teď?", podíval se na mě Miloš a zase se snažil zamrkat očima.
" Myslím, že teď je na řadě kobylka, donesu jí, chceš ji udělat ty nebo já?", zeptala jsem se, protože mi přišlo správné, aby se necítil odstrčeně ho zapojit do pitvy.
" Já to udělám.", s úsměvem na rtech se rozběhl k učitelskému stolu pro kobylku. Necítila jsem se, jakobych mu měla pomáhat, prostě jsem znovu přemýšlela o webu.
Konečně končila hodina. Myslela jsem, že se už nedočkám. Po bižuli má být tělák. Sakra. Pak jdu na ten basket s Magdou. No nic. Asi se půjde běhat. Šla jsem ke skřínce a vyndala si tělocvik, před tím, než jsem šla do šatny, jsem samozřejmě byla na webu.
Pekne napísané, viem si to živo predstaviť