16. prosince 2012 v 20:08 | Ornell*
Název: Pode tmou
Typ: Esej (slohovka)
Děj: Vyprávění o životě v noci, neboli pode tmou, jde o stručný jev,který každý vidí a cítí, blogeři ji smí použít jako slohovou práci.
Žánr: Eseje
Probuzená ze sna bloudím noční krajinou, čím déle jdu, tím ostřeji vidím obrysy rostlin a nerostů. Zaujatá jsem se rozběhla do modročerné tmy za fantastickými jevy. Pocity se mi míhaly v hlavě i v srdci. Na tváři se mi vykouzlil úsměv a v očích se objevila jiskra, protože jsem si všimla měsíce v úplňku. Přes bosé nohy jsem cítila příjemný chlad a vzrušující napětí.
Za černým akátovým keřem se ozývalo podivné šustění. Má zvědavost mě donutila se jít podívat blíž. V tmavém keřovém stínu se rozzářil neonově modrý květ růže. Zářil tak jasně, že na deset metrů nešlo nevidět jasné paprsky. Když jsem se podívala blíže, uviděla jsem jednotlivé okvětí složené do nádherné růže. Oči jsem na ní mohla nechat..Chtíč uvnitř srdce mě chtěl donutit utrhnout ten malý zázrak a schovat si jej pod bílý kábátek, ale rozum mě nutil jen pozorovat a instinkt jenom obdivovat, ale nepřibližovat se. Jen pohled se mi zalíbil. Natáhla jsem ruku a pohladila jeden okvětní lístek. Rukou mi prošel slabounký elektrický proud. Nebyla to ale elektrika, co mnou prošlo, byla to síla té růže. Tím se ta růže bránila. Pochopila jsem, že růže nějakým způsobem žije. Zabrnělo mě v nohách. Pocítila jsem, jakoby mě někdo sledoval. Otočila jsem se za sebe a snažila se vnímat noční krajinu, ale nic jsem nevypozorovala. Když jsem se ale otočila, už tam růže nebyla. Zůstal tam pouze jeden okvětní lístek a pár neonově modrých prášků okolo na zemi.
Okvětní lístek jsem si nechala, navždy mi připomíná skutečnost, že jsem nalezla tu nejkrásnější růži. Pamatuvala jsem si na ní pořád, dokud jsem se neprobudila..
256 slov
1. Jak se Vám to líbí?
2. Chcete takové eseje?
3) Myslíte že je to fantasmagorie? :D
1, náhodou pělný! :)
2, klidně.
3, ne, mně to přijde normální a moc hezký!
Btw. pěknej blog ;)