Ahoj, vítej na blogu Ornell Visios, která píše povídky,
příběhy, hodnotí filmy a miluje knihy, pokud se chceš
o ní dozvědět více, najdi si na ni kontakt nebo si prostě
přečti nějaké články. Ornell nemá ráda kopírování, pro-
tože si všechnu tvorbu dělá sama, nesnáší vulgaritu a pe-
simismus, pokud s ní chceš vycházet, bav se s ní slušně,
optimisticky a hlavně vždy k věci. Pokud nesouhlasíš s
jejími názory, klidně si postěžuje. Bude ráda za vše.

Ornell*




















Prosím o další hlasy pro Daniela R. (Harryho Pottera) ZDE Jsem v 2. kole

Infinity - SRDCE LÁSKY

7. prosince 2012 v 18:48 | Ornell*
Ahoj, zdraví Ornell*, dnes nám povídku představí Infinity, její povídka je dost obsáhlá a myslím že je vážně skvělá :)) Určitě si ji přečtěte a potom pod článkem ohodnoťte jak u Váš Infiniti uspěla.. :) Její povídka je vážně VÁŽNĚ skvělá :)) Ornell*





Mé jméno je Kate a je mi 16 let. Když se podívám do zrcadla vidím, že mou světlou pleť zdobí výrazné, tmavě hnědé oči, zakončené dlouhýma řasama.
Pod mým menším nosem se vyjímají lehce vykrojená ústa plnějšího objemu. Mé tmavě hnědé vlasy jsou zesvětleny blonďatými melíry. A nižší čelo mi zdobí ofina. Nakonec je celý můj obličej zakončen výraznějším dolíkem v bradě. Mám štíhlejší postavu s dlouhýma nohama a výraznějším pasem.
Je krásný slunečný den a já se při příjemném šplouchání moře spokojeně probouzím. "Je 10 hodin a ty ještě spíš!", zakřičela na mě moje starší sestra Amy a zkazila mi moje příjemné vstávání. J e jí skoro 20 a v našem vztahu je znát náš věkový rozdíl, ale s tím rozdílem, že já si připadám povahou starší než ona. Dost často mi leze na nervy, ale i přesto ji mám ráda a musím se naučit ji brát vážně, i když to někdy prostě nejde. "No jo, vždyť už vstávám!", odsekla jsem. "Musíš být za chvíli připravená, nebudu na tebe čekat víc než 10 minut! Máma s tátou na nás dole čekají.", oznámila mi. Musela jsem vstát z postele, i když se mi vůbec nechtělo a musela jsem se rychle vypravit na snídani. Je začátek prázdnin a já s Amy, mámou a tátou jsme na dovolené v Řecku. Jsme tu již třetí den a mě to tu začíná docela nudit. Ten stereotypní program, pořád se opakující, ale jinak mi to tu přijde dost luxusní a snažím se tu najít nějaké rozptýlení. "Vypršelo 10 minut a já už na tebe nehodlám čekat!", upozornila mě otráveně Amy. "Ani nemusíš, já už můžu jít.", odvětila jsem naštvaně. Už jsme v jídelně a já si znuděně prohlížím švédské stoly. Stojím s Amy v dlouhé frontě a už jsem dost hladová. Najednou, ale slyším příjemný klučičí hlas. "Tak co Gerarde, na co máš chuť?, zeptal se neznámý. Otočím se a vidím kluka, který mě nejvíc zaujal. Když jsem mu pohleděla do očí, oslnily mě a naprosto jsem se v nich ztratila. "Mám nejradši tmavě hnědé oči s pronikavým pohledem, který on vlastní.", proběhlo mi hlavou. Jednoduše se mi zdál úžasný."Já ani nevím, asi si dám tady nějaký křupky, je to jedno, ne? Odpověděl s naprostým nezájmem Gerard.
"Koukej na toho kluka v černém triku", šťouchla do mě Eliza a ukázala směrem na Gerarda. "No není k sežrání?", zeptala se mě úplně rozvášněně. "Já nevím, moc se mi nelíbí." Odpověděla jsem a dala jsem oči v sloup, protože Gerard se mi vůbec nelíbil. Má černé vlasy, tak nějak nepopsatelně sestříhané, jeho postava není zdaleka tak přitažlivá jako Frankova a jeho obličej kazí nos zdvižený příliš vysoko a ústa, která jsou moc úzká. To Frankův obličej je podle mě dokonalý. Pleť má tmavší, na něm přímo září jeho dokonalé hnědé oči, pod nimi se vyjímal orlí nos a nakonec ústa jsou plná a hned jsem si říkala, jak bych je nejradši líbala. Jsem šťastná, že se nám s Elizou líbí naprosto odlišné typy kluků. Nevydržela jsem to a musela jsem se otočit ještě jednou a koukala jsem jenom na něj, byla jsem na něm přilepená pohledem. Z ničeho nic si mě všiml, pohleděl na mě a usmál se. Jeho výraz byl naprosto spontánní, ale přitom věděl jak zaujmout a taky se mu to povedlo. Po vybírání jídla jsme se nakonec s Amy dostaly k rodičům. "Ahoj Amy, ahoj Kate.", pozdravili nás s úsměvem rodiče. Já jsem je moc nevnímala, stroze jsem oplatila pozdrav a usadila jsem se na útulném místě. Nervózně jsem bloudila očima po hale a hledala jsem Franka. Byla jsem šťastná, když jsem zjistila, že si s Gerardem sedl hned naproti nám. Opět jsme se setkaly očima a usmívali jsme se celou dobu na sebe, cítila jsem se skvěle. Eliza taky koukala celou dobu jenom jedním směrem a to na Gerarda. "Tak co holky, neuděláme si dnes rodinný výlet někam poblíž?", zeptala se nervózně máma, aby prolomila naprosté ticho. "Ano, to je vynikající nápad.", přitakal nadšeně táta. Já a Amy jsme je vůbec nevnímaly. "No tak co je s Vámi, kam to pořád koukáte?", zeptala se máma a její hlas zněl již poněkud zoufale. Stále jsme mámu nevnímaly a jenom jsme se s Elizou na Gerarda a Franka usmívaly a oni na nás. "Katy poslouchej, co říká máma!" už poněkud zakřičel táta. Frank se uculil a podíval se do prázdna. Moje tváře se začaly nepříjemně červenat. "Co potřebuješ, tati?" Zeptala jsem se ho, jakoby se nic nestalo. "Celou dobu k tobě a Amy s mámou mluvíme a vy děláte, jako kdybychom tu vůbec nebyli." Omlouvám se, nedávala jsem pozor.", řekla jsem a cítila jsem se hodně trapně. Eliza také zbystřila. "No tak promiň, nějak jsem se zamyslela.", otráveně mu vysvětlovala. "Maminka navrhovala, že bychom si mohli udělat výlet po okolí." Chtěly byste jet holky?", zeptal se nás. "Klidně pojedu.", řekla jsem s nezájmem, i když jsem tu moc chtěla být v přítomnosti Franka. "A co ty Elizo?", zajímala se máma. "Mně je to jedno.", odpověděla znuděně. Já jsem na ní, ale poznala, že jí to tak jedno není, jak tvrdila. Vůbec se jí nikam nechtělo, věděla jsem, že chtěla trávit čas jinak než se svou rodinou. Nenápadně jsem začala poslouchat rozhovor Franka a Gerarda. "Viděl jsi tu brunetu?"Ta je dobrá, všiml jsem si, že na mě nějak déle koukala, to se mi líbí, já jí zpracuju.", řekl Frank před Gerardem. Slyšela jsem, co říkal a nepřišlo mi to vhodný, říkala jsem si, to jsou jenom tvrdý kecy před kámošem, třeba takový není.
"Mám takový pocit, jakoby nás ty holky poslouchaly.", řekl podezřívavě Gerard. "Vždyt já to vím.", oznámil mu Frank. "A taky chci, aby to všechno slyšela hlavně támhleta a koukl se na mě!" Já dělala, že ho neslyším a že poslouchám sestru.
"Chci jí a taky jí dostanu, zněl sebejistě Frank." To už jsem ale neposlouchala a začala jsem se bavit s rodiči o plánování toho nudného výletu.
Řekli nám už jen: "Tak dobře, Vám asi nikdo nedomluví, my pojedeme sami a taky bez Vás." Oznámili nám zklamaně. Podívala jsem se na Amy a ta se usmívala. A pak jen řekla: Dobře, to je fajn, jsem ráda, protože je mi 20 a nemusím s vámi nikam jezdit a doprošovat se vás. Já byla zticha a pomyslela jsem si: "Vždyť teď se mi to nejvíc hodí." Tak jsem jen řekla: "Dělejte si, co chcete, já tu taky zůstávám!" Zvedli se od stolu a odešli. Řekla jsem Amy: "Nepřehnala jsi to trochu? A ona jen: "Proč? Už je mi 20, ne? Tak co jako, musím ti to tady taky vysvětlovat nebo co jako?" Já nic neříkala a jen mi hlavou prolítla myšlenka: Stejně jí nezměním, tak proč bych se měla vůbec o něco snažit? Kluci mezitím odešli. To jsem ale nevnímala a bylo mi to celkem jedno, stejně mě Frank chtěl určitě dostat jen do postele. Tak je mi 16, nechci nezávazný románek na léto, i když to holky v mém věku přímo vyhledávají, ale co, už jsem prostě jiná než ostatní. "Už nemám hlad, Amy, odcházím a nezajímáš mě, tak nazdar." Opustila jsem ji, ona jen koukala, pak začala jíst a z ničeho nic jsem pro ni zase byla ten vzduch, který nemusí přeci snášet. Byla jsem na tom stejně jako ona, nepotřebovala jsem ji.
Obcházela jsem sama areál a říkala jsem si, kde je chyba? Ve mně nebo v ní? Začala jsem hledat moje chyby a přišla jsem na jednu zásadní věc. Kdybych měla porovnat její a moje nedostatky, ona samozřejmě je na tom hůř. Tak jsem tedy Amy vypustila z hlavy a procházela jsem se dál. Pak jsem si vzpomněla na něj. Začala jsem ho hledat, i když jen pohledem, už mě začal zajímat. Došla jsem až na pláž. Bylo zajímavé pozorovat všechny lidi, jak dělají to samé. Já jsem ale nechtěla co nejdéle trávit čas na jednom místě, chtěla jsem objevovat nové věci, nové lidi, s kterýma bych si rozuměla. Lidi, které by mě mohli odpoutat od pozornosti mé sestry a rodičů. Došla jsem k moři, slunce mi svítilo nad hlavou, sundala jsem si boty a nechala jsem mé rozpařené nohy od písku vykoupat v krásném azurově modrém moři. Bylo mi dobře, bez nich, byla jsem sama a hledala jsem rozptýlení pro tak nudný den. Rozhlížela jsem se do všech stran a najednou jsem zpozorovala, že Frank stojí poblíž a nemá u sebe ani Gerarda, který mi už od pohledu byl nesympatický. Nebála jsem se a ani jsem se nestyděla, neměla jsem důvod. Odhodlala jsem se a už jsem stála u něj. " Ahoj.", spíš jsem to slovo vyhrkla, protože už jsem se přestala cítit tak statečně jako na začátku. Jen stál, chvíli si mě prohlížel a řekl: "Zdravím, krásná slečno. Jako bych Tě už někde potkal", usmál se a jeho úsměv mě začal dostávat do nepříjemné situace. Nevěděla jsem, co mu mám říct. S odvahou jsem ale prohlásila, "Mám taky takový pocit a děkuji za tak pěkné oslovení, ani si nezasloužím, ještě se začnu červenat.", uculila jsem se na něj. Nechtěla jsem, aby mě po tom, co říkal, že mě dostane, popadl takový pocit poblouznění. "Jeho oči mě hypnotizovaly, nevěděla jsem, proč nic nechce říct. Prolomila jsem ledy a řekla jsem: "Co kdybychom se šli prostě projít po pláži a mohli bychom se o sobě dozvědět víc věcí." Souhlasil. Byla jsem šťastná, ale v mé mysli pořád alarmovala jedna věta: "Stejně tě chce jen do postele, naivko!"
Po tom, co jsme se procházeli na prosluněné pláži plné lidí několik hodin, stihli jsme se celkem dost poznat. Věděla jsem toho o něm tolik. On o mně také, měla jsem pocit, že situace, v které jsem se nacházela, nemohla dopadnout dobře. Začala jsem si uvědomovat, že tak úžasného kluka jsem neměla možnost poznat už hodně dlouho. Už jsem nechtěla věřit tomu, že by mě chtěl jen na sex.
Po tak dlouhé době, co jsme se spolu procházeli, jsem stihla zapomenout na mou rodinu, že už si nejspíš dělají starosti, kde je jejich pubertální dcera. "To už je tolik hodin?" Skočila jsem Frankovi, i když nerada do řeči. Vyprávěl o tom, jak se mu poslední dobou nic nedaří a že je rád, že vypadl na tak dobrý místo, aby se mohl od všeho odreagovat. "Ne, je ještě brzy! Neopouštěj mě, Katy." Přímo prosil o mou pozornost. "Dobře, nikam nejdu, rodiče to pochopí." Jsi tak milá, tak roztomilá. Všechny lichotky od něj mě dostávali do úzkých, měla jsem chuť ho políbit. Nemusela jsem ale dlouho čekat. Slunce začalo svou červení
ohromovat mé oči, dodával mi pocit, že jsem šťastná, že on je jedinečný. Začalo zapadat a on jen řekl: " Vhodná doba na tohle." Objal mě, přitiskl si mě k sobě a začal mě líbat. Cítila jsem chvění celého mého těla, přestala jsem na všechno myslet. Vychutnávala jsem si každou sekundu, kterou jsem právě zažívala. Byl tak moc přitažlivý, cítila jsem ho celého u mě. Pláž byla téměř vylidněná. Byla jsem oslepená jeho polibky a nevnímala jsem čas, to kde jsem, vše šlo stranou. Začal ze mě sundávat oblečení, bylo léto, horké dny, nebyla jsem ani moc oblečená. Měla jsem na sobě jen krátkou sukni a tílko. Začal mi stahovat ramínko od trička. "Líbí se ti to, krásko?", zašeptal mi do ucha. "Já nevím. Není moc brzo, Frankie?" Přestala jsem ho líbat, odstrčila jsem ho od sebe. Nedovolím ti, abych byla jen další prázdninový úlet. Musíš si mě zasloužit. "Kde vlastně bydlíš? Aspoň trošku blízko mně?" Zeptala jsem se nepřesvědčivě. "Není to teď jedno, zlatíčko?", řekl a začal se opět ke mně naklánět. "Ne! Začala jsem utíkat, před ním, přede mnou. Před očima jsem měla jen Franka. "Neutíkej, nechtěl jsem Ti ublížit!! Prosím Tě, zastav se!", Křičel, abych ho slyšela co nejvíc. Zastavila jsem se, v očích jsem měla slzy. "Co ještě chceš?" Vždyť si chceš jen užít, ne?" Ne, tak to není, možná to tak vypadalo, ale ty sis vše nechala líbit a byla jsi tak sladká. Nádherně líbáš, jestli teď odejdeš, nikdy na Tebe nezapomenu. Nejsi jako jiný holky. Je možná pravda, že jsem měl holky jen na krátké úlety, ale ty jsi něco jiného. Věř mi! Jsi úžasná, neznámá. Chci tě poznat, chci Tebe. Budu za Tebou jezdit, nejsi zas tak daleko ode mě, bydlím od Tebe kousek, jen jsem ti to nechtěl říkat." Poslouchala jsem každé jeho slovo. Vrátila jsem se k němu, koukla jsem se mu do očí. "Tak dobře, věřím ti. Tentokrát jsem ho začala líbat já. Byl to vášnivější než předtím, jeho jazyk se dotýkal mého a já byla odhodlaná něco pro něj udělat. Svlékla jsem si tílko a pořád jsem ho líbala. "Nemusíme nikam spěchat, Katy." Já tě ale taky chci, ani nevíš jak. Povalila jsem ho na zem do písku, ležel tam, už taky neměl tričko. Hýčkala jsem ho, on mě. "Chci tě, vzdychl rozhodně. Slunce téměř zapadlo a už byla celkem tma, cítila jsem jeho tělo, cítila jsem, jak se mě dotýká každým jeho prstem. Líbal mě na celém těle a svlékl mě celou. Netrvalo dlouho, jeho oblečení se také povalovalo na rozpáleném písku, tedy rozpáleném jen od nás dvou. Přišlo to očekávané a já jsem se už ničemu nebránila, jen jsem věděla, že je můj a já jeho. Čas jakoby se zastavil, milovali jsme se dlouhé hodiny. Byla jsem na celý den nikým jiným. Už jsem nebyla ta zodpovědná dcera, které je 16 let a která nic nesmí. Užívala jsem si nejhezčí okamžiky mého života a následky? Na ty jsem opravdu neměla čas myslet.
"Je mi s Tebou tak nádherně, " řekla jsem mu s rozhodným hlasem. Ležel vedle mě, ležela jsem tam s ním a hladila jsem ho po jeho hnědých vlasech. "Taky nevím, co se to se mnou stalo, jsi tak nádherná, chytrá a už se začínám vyznávat ve tvých očích, chci s tebou být napořád!"
"Tenhle den nesmí nikdy skončit. Řekla jsem a bylo mi vše jedno. "My to spolu vše dokážeme," pořád se usmíval, pořád mi lichotil, cítila jsem, že je jen můj.
"Ano, máš pravdu, věděla jsem, že Tě najdu."
Hladil mě a ujišťoval mě, že ho nemůžu ztratit. Den končil, byla noc. Oba jsme věděli, že tento den musí skončit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Infinity Infinity | Web | 7. prosince 2012 v 18:53 | Reagovat

Moc děkuji za pochvalu, je to má nejdelší povídka a jsem na ní snad právem pyšná. :-D :)

2 Casion Casion | Web | 7. prosince 2012 v 19:01 | Reagovat

veľmi pekne ďakujem za pochvalu, ty tiež píšeš skvelé články :D
pri tomto by som ti rada poradila, teda ak by som mohla - skús písať priamu reč na nový riadok, bude to trochu prehľadnejšie... rozdelenie na odseky potom tiež pomáha :D ale obsahovo to je super :D

3 Ornell* Ornell* | Web | 7. prosince 2012 v 19:04 | Reagovat

[1]: Není zaco.. :))

[2]: Taky děkuju :))

4 Casion Casion | Web | 7. prosince 2012 v 19:06 | Reagovat

aha, tak to potom prepáč :D :D

5 Ornell* Ornell* | Web | 7. prosince 2012 v 19:09 | Reagovat

[4]: Pohoda :DD

6 Bobeška Bobeška | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 8:43 | Reagovat

Krásné :) Je to tedy dlouhá povídka :)

7 barnie barnie | Web | 8. prosince 2012 v 12:31 | Reagovat

ahoj:) už jsem si tě přidala do affs..

8 Viki Viki | Web | 8. prosince 2012 v 13:24 | Reagovat

Wow! tak to je hodně dobrý :D sice bych se ráda přihlásila ale já psát neumím,takže to nebudu zkoušet :D

9 grama grama | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 15:36 | Reagovat

ďakujem :)

10 Ornell* Ornell* | Web | 8. prosince 2012 v 16:38 | Reagovat

[8]: Viiktorko, já vím, že ty vážně skutečně umíš psát krásné články :))

[9]: Prosím :DD

11 Infinity Infinity | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 16:58 | Reagovat

Moc všem děkuji!!:)

12 Choe Choe | Web | 9. prosince 2012 v 21:44 | Reagovat

Oh, tak to mi vyrazilo dech!! Nemám proti tobě šanci Infinity, to není fér. :-D :-D :-D Ale ta povídka je vážně úžasná, dokonalá, prostě boží, nesmírně se mi líbila! :-)

13 Infinity Infinity | Web | 10. prosince 2012 v 15:57 | Reagovat

[12]: Mockrát ti děkuju, úplně se ted červenám! :-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama