12. listopadu 2012 v 18:03 | Ornell*
Název: Zůstali jsme zamrlí...Postavy: Martin, Ema, Dan, Vanda, Tom,..
Děj: Ema a Martin jsou čerstvě zamilovaný pár. A když Martinův kamarád Dan domluví na víkend horskou chatu, všichni až na Emu připouští, že je to skvělý nápad. A po dvou týdnech se ukáže, že měla pravdu...
Žánr: triller
Kapitol: cca 20
1. Kapitola
Byla studená lednová noc. V pokoji Emy Davisové zazvonil telefon. Ema se odvrátila od stolu s úkoly a zvedla telefon.
"Halo?", ozval se Emin jemný hlas.
"Ahoj lásko.", ozvalo se na odpověď z telefonu.
" Martine, to si ty... Proč voláš? "
"A koho si čekala? Volám protože Ti chci říct, že Tě miluju..", Ema se stydlivě začervenala a na tváři se jí objevil úsměv.
"Právě že nikoho..Já tě taky miluju!!"
"A proč mi to neřekneš do očí?", dívka se rozhlédla po celém pokoji a pak běžela k oknu. A tam stál. Jako vždy před svou tmavě modrou toyotou s koženou bundou jen tak přehozenou přes ramena. Ema otevřela okno a i když jí obrazila zima, láska jí u srdce hřála.
" Ahoj.", zaváhala Ema
" Ahoj", odpověděl romantickým tónem, "teď mi to řekneš?"
"Co?", podivila se dívka.
"No přece, že mě miluješ..Nebo snad né?", řekl Martin s romantickým úsměvem.
" Dyť to víš..", jakmile Ema dořekla, ihned se začervenala.
" Né, já to nevím..Prosím, řekni to..Miluješ mě?"
" Moc....", odpověděla a bylo vidět, jak se Martinovi vykouzlil na tváři úsměv.
" Tak tam počkej..", hned, jak dořekl, sundal si koženou bundu, hodil ji do toyoty a začl šplhat na strom.
" Co to děláš?" , vystračila se dívka a prohlédla celou ulici, jestli je někdo nepozoruje.
" Počkej.. Už jdu..", Martin se znovu zasmál a tentokrát se mu na tváři vytvořil ďolíček. Ema se ještě jednou porozhlédla po okolí a pak už chlapci plně důvěřovala. Nastavila mu ruku, aby se Martin dostal až do jejícho okna. Podařilo se mu to.
* * *
Když se Ema probudila, nikdo vedle ní už neležel, a okno bylo otevřené. Jelikož byl leden a byla zima, dívka na sebe navalila peřinu a běžela zavřít okno. Na stole našla Martinův mobil. A pomyslela si, že ho tu určitě nechal schválně, aby se s ním musela sejít. Podívala se do prázdna a uznaně se usmála. Pak se šla s rodinou nasnídat. Nic neobvyklého, jakmile se vrátila zpět do svého pokoje, sbalila si učení a oblékla se, podívala se opět na Martinův mobil, který ležel na stolu. Zase se zasmála, protože při myšlence na něj jí létaly motýlky v břiše. Natáhla se pro něj a vložila si ho do kapsy. Seběhla po schodech do kuchyně a rozloučila se s rodiči.
Při cestě na autobusové nádraží se jí v mysli promítla celá včerejší noc. Když se "probudila" ,zjistila, že už došla na nádraží. Sedla si do čekárny a zase se zasnila. Po nějaké chvíli si všimla, že vedle ní sedí Vanda (královna školy) a Tom (královnin kluk). Jakmile se na ně koukla, tak si Vanda přitáhla Tomovu hlavu ke své a začala ho líbat. Nebylo to z lásky, ale z chtíče ponížit Emu jakýmkoliv způsobem. Jenže jí to nevyšlo. Ema se tomu jen zasmála a Vanda pochopila, že zesměšnila jen ona sebe. Najednou přijel autobus. Vanda odhodila Tomovu tvář jako nějakou věc bokem a vstala. V tomto autobuse platila pravidla Vandy, takže ona sedávala vzadu spolu s jejími kumpány a jen ona směla nastupovat jako první. Když Vanda nastoupila do autobusu, ostatní se přihrnuli k řidiči, aby byli první a sehnali dobré místo. Když skoro všichni nastoupili, tak se Ema zvedla a chystala si jízdenku a nastoupila.
* * *
Když Ema vystoupila z autobusu, čekal na ní už Martin. Ona k němu přikráčela a oběma se na tváři vykouzlil úsměv.
"Ahoj..", nadhodil a na tváři se mu udělal ďolíček.
"Ahoj.", odhodlaně odpověděla Ema a vzhlédla do modrých očí jejícho kluka.
"Pudem?", řekl s pokyvnutím hlavy směrem ke škole. Ema přikývla a chytla se Martina za ruku. I když to něvěděla, z dálky se na ně dívala Vanda a závistí a pohrdavostí se jí skřivila ústa.
Pokračování příště...;)
Hustýý! Prostě super ... Těším se na další část
;)